Achilleus - RunCzech
Říká se, že když je člověk známý a má možnosti a zviditelnění, měl by se propojit s nějakou nadací a pomáhat. Jenže toto je velmi tenká hranice toho, kdy se opravdu pomáhá a kdy jde skutečně o pomoc.
Měl jsem v sobě pocit, už několik let, že toto jednou přijde a budu někomu pomáhat. Jen jsem nějak nevěděl jak a komu. Mám vždy takové pocity, když něco tvořím anebo chci. Jsou to takové vize, které postupem času síly a uskutečňují se.
Během léta roku 2022 jsem napsal svou životní autobiografii pod názvem Když vlasy poslouchají. Bylo to vlastně poprvé, kdy jsem se lidem a celé veřejnosti zcela otevřel. A začali jsme od narození. Někteří autoři třeba dětství zmíní a jen letmo ho proběhnou, pokud se nestalo nic zásadního. Ale u mě se stalo a byl to vlastně dost zásadní. Narodil jsem s vrozenou vývojovou vadou pes equinovarus congenitus, stejně jako každý druhý den jedno dítě v České republice anebo každé 3 minuty na světě.
V mém případě se jednalo o ortopedickou vadu obou dolních končetin. Moje dětství bylo asi těžké více pro moje rodiče než pro mě. I když mi to nikdy nedávali najevo a ve všem mě podporovali. Krom posměchů na základní škole od mých spolužáku, jsem se s nijakým šikanováním nesetkal.
A tak jsem vlastně žil celý svůj dosavadní život až do nyní.
Právě psaní mé knihy mě dovedlo a zformulovalo mé vnitřní pocity někomu pomáhat. Našel jsem spolek Achilleus. Již 14 let se v čele se Stanislavou Bašatovou starají a vedou lidi s touto vadou na tu správnou cestu. Oslovil jsem je, že bych jim velmi rád pomohl a podpořil je i finančně. Jako člověk, který ví, jaké to je a sám jsem s touto vadou narodil.
Stal jsem se tváří a patronem spolku Achilleus. Čím více jsem poznával všechny ty děti a lidi, tím vice to ve mě nastartovalo hnací motor. Dělat osvětu a veřejně o tom mluvit. Když se ihned po narození zahájí správný postup léčby Ponsetiho metodou, je šance na uzdravení 95 %.
Jelikož, když se pro něco rozhodnu, dělám věci na 1000%. Nestačilo mi si jen stoupnout před kameru, mluvit o tom anebo udělat článek do novin.
Řekl jsem si, co by pro mě byla výzva, pro lidi motivace a Achilleusu to pomohlo? Běh. Běžet maraton. Je to pro mě velká výzva a zároveň nebezpečné. Není to popoběhnout s nákupem. Sport mám rád a i prěz věškeré překážky, které mi život připravil, jsem závodně tancoval a mohu cvičit.
Propojil jsem se Run Czech a domluvili jsme se, že poběžím maraton. Jedná se o špičkový mezinárodní závod, který se pyšní nejvyšším oceněním od světové atletiky. Je to 2run. To znamená, že jde o běh ve dvojici. Každý běžíme 21 km. Toto propojení nám všem dává smysl. Jelikož Run Czech podporuje mnoho charitativních organizací.
Vymyslel jsem výzvu, která se bude šířit internetem a na sociálních sítích. Vyzkoušíme sílu internetu, řekl jsem si. Chci lidem připodobnit pocit, jaký mají lidi s pes equinovarus, když mají chodit. Pokud můžou a nedošlo vzhledem k nesnesitelným bolestem k amputacím.
Svázané tkaničky na botách. To je ono. To je ten pocit, kdy zakopáváte o své vlastní nohy, každý krok je nemotorný a máte pocit, že spadnete.
Výzva spočívá v tom, že si svážete obě tkaničky na botách, které máte na nohách. Pokusíte se ujít takto 5m, změříte si čas a nominujete své 3 přátelé. Každé z těch narozeních dětí má své vlastní sny, stejně jako jsem je měl a plním si je. Pomozte jim splnit si své sny.
